Anna Matvejevovรก
AKR_Matvejevova_blok_TISK.indd 1
16.3.2018 21:20:22
AKR_Matvejevova_blok_TISK.indd 2
16.3.2018 21:20:22
Anna Matvejevovรก
AKR_Matvejevova_blok_TISK.indd 3
16.3.2018 21:20:22
Vydáno za podpory autonomní nekomerční organizace Institut překladu, Rusko (AHO «Институт переводa», Россия) Издaно при поддержке AНО «Институт переводa», Россия.
Aннa Мaтвеевa: Нaйти Тaтьяну, 2007 © Anna Matvejevová, 2018 © Translation Zdeňka Vychodilová, 2018 © Graphic & Cover Design Lukáš Fairaisl, 2018 © Filip Tomáš — Akropolis, 2018 ISBN 978-80-7470-189-4
AKR_Matvejevova_blok_TISK.indd 4
16.3.2018 21:20:22
Část první …Hluboké lásky jsou podobny počestným ženám: bojí se, že budou odhaleny, a procházejí životem se sklopenýma očima.1 Gustav Flaubert
1
Překlad Marie Kornelová.
AKR_Matvejevova_blok_TISK.indd 5
16.3.2018 21:20:22
AKR_Matvejevova_blok_TISK.indd 6
16.3.2018 21:20:22
1
Trubadúr Z jedenácti tisíc dní zbývaly pouze dva. Třicet let života pokorně leželo u Sogrinových nohou. Třicet kalendářů s důkladně přeškrtanými daty. Sogrin je nezaškrtával nijak jemně, křížkem, kdepak, zuřivě drápal perem v políčku každého dne, dokud datum nezmizelo pod modrou inkoustovou skvrnou. Zabíjel dny v kalendáři tak, jako kdyby byly živé. Ve skutečnosti však samozřejmě byly mrtvé. Mrtvých bylo celých těch posledních třicet let. Dotčené kalendáře ležely na hromadě na podlaze. Luxusní nástěnné i malé kapesní, darované i koupené. Těch třicet zmrzačených kalendářů bylo pádným důvodem k tomu, aby byl Sogrin na sebe pyšný. Všechno přestál. Dočkal se. Vždycky uměl čekat. A vydrží i ty poslední dva dny, ty ze všech nejdelší. Někdy o sobě Sogrin přemýšlel jako o vězni, který se do vězení dostal za jednu jedinou chybu. Přesto, že
AKR_Matvejevova_blok_TISK.indd 7
16.3.2018 21:20:22
byl vězněn, chovali se k němu laskavě a vlídně, mohl se volně pohybovat a svobodně určovat svůj osud. Potíž byla pouze v tom, že nic z toho Sogrin nepotřeboval. Ani dnes, ani před třiceti lety. Každý přeškrtnutý den myslel Sogrin na Taťánu. Nezbývá jim už mnoho času, jemu bude za chvíli šedesát a Taťána je o dva roky starší. Neví, jak je na tom se zdravím a jak se za tu dobu změnila. Sogrinovi přeběhl mráz po zádech a snažil se z hlavy vypudit nepříjemnou myšlenku, že během těch let mohla Taťána i zemřít. Už před třiceti lety slibovala, že zemře. Říkávala: „Stejně nebudu žít!“ Sogrin velmi spoléhal na Boha, se kterým popravdě navázal vcelku dobré vztahy, že celé ty roky Taťánu bedlivě ochraňoval a ona díky dohledu shůry zůstala naživu. Předpokládal, že příliš nepřibrala, i když to mu konec konců bylo úplně jedno. Vždyť rám obraz nedělá. Zopakoval tu větu nahlas a pocítil, jak někde uvnitř vzplál ohýnek radosti podobný jiskřičkám bengálských ohňů. Dva dny! Nesnažil se Taťánu najít dřív, aby si ani náhodou nesnížil trest. Její stopa končila před třiceti lety: tehdy slibovala, že odjede z města, volávala Sogrinovi a jezdila za ním do ateliéru, on jí ale pokládal telefon a neotevíral jí. Nešlo to jinak, to ale Taťána nechápala. Hledala ho znovu a znovu, přemlouvala a zapřísahala ho, ale
AKR_Matvejevova_blok_TISK.indd 8
16.3.2018 21:20:22
potom, když ztratila všechnu naději, začala se vzdávat, odcházet, hynout… Poprvé se setkali v opeře, kam Sogrin chodil za úplně jinou dámou, za „Bloody Mary“. Umělec, který měl k hudbě daleko (a Sogrin se tenkrát opravdu za umělce považoval), se od přátel dověděl, že se v divadelním bufetu večer prodává koktejl z vodky a rajčatové šťávy. Lístek na operu tehdy stával rubl a koktejl přišel na směšných pár kopějek. Bylo to levnější než v hospodě, a nikdo vás nenutil kupovat si ještě něco k jídlu. Vycházky do opery se staly Sogrinovým zvykem. Stejně jako jindy se ani toho večera nechystal vejít do hlediště, z něhož zaznívaly slavnostní, nebo tragické tóny předehry, podle toho, jak si to kdo vyložil. Umělec tiše usrkával svou „Mary“ a prodavačka Světla na něho dělala oči — spíš ale ze zvyku, nemyslela to nijak vážně. Byla to hezky urostlá dívka, která se dokázala v životě prosadit, ale co Sogrin? Do kapsy měl hluboko, sako mu nesedělo, linii ramen mu vytahovalo kamsi nahoru, a navíc ještě chlemtal vodku s takovým náruživým požitkem, jaký Světla často vídávala v očích svého táty, stejného alkoholika, jako byli jeho otec i děd. Sogrin zajímal Světlu leda jen jako statistická položka: další muž padl za oběť její kráse. Jeho návštěvy v sobě skrývaly tak trochu i milostná vyznání — po několika představeních ji pozve do kina, na to může vzít jed. Světla vzdychala
AKR_Matvejevova_blok_TISK.indd 9
16.3.2018 21:20:22
a nalévala mu, Sogrin usrkával rudou vodku a prozkoumával vzor na linoleu — jemné černé čáry a matné kosočtverce. V sále se hádaly housle a hlasy. Uvaděčky sešněrované v tmavě modrých stejnokrojích s dlouhými svitky programů přes ruku si vykračovaly po foyeru jako na vojenské přehlídce. Sogrin nebyl připraven na to, že se Taťána objeví, ona se však stejně objevila. Sice ne v bufetu, ale na jevišti. Potměšilý osud splétal cop z lidských životů. Pramének sem, pramének tam, podej mi, děvenko, stužku. Vyžehlená atlasová stuha voní rozpálenou žehličkou… Tu babiččinu průpovídku si Taťána připomínala každé ráno, když si upravovala vlasy do ohonu. Sogrin si do úst vytřásl poslední kapky koktejlu, spolkl kyselou kostku ledu a upřel zemdlený pohled na svého známého Potapova a jeho ženu v rudých šatech. Rudých jako ten koktejl. Mimochodem, setkat se s nimi — s těmito úplně normálními, neškodnými lidmi, kteří nestihli začátek představení, se mu z nějakého důvodu nechtělo a z bufetu utekl. Potapov soustředěně vybíral zákusky, rudé šaty probodávaly pohledem Světlu a uvaděčka Sogrinovi řekla přísně: „Po třetím nepouštíme!“ Sogrin jí začal vysvětlovat, že vypil jenom dva, ale potom mu to došlo — uvaděčka má na mysli divadelní zvonění, po němž školáky násilně zahnané do kulturního prostředí pokaždé zaleje studený pot. Sogrina jako
AKR_Matvejevova_blok_TISK.indd 10
16.3.2018 21:20:22
vždy zachránila upřímnost. Tou svou upřímností by dokázal někoho snad i zapíchnout jako kinžálem. „Tam je můj šéf,“ lhal upřímně Sogrin, „všimne si, že jsem pil. Bude to strašná ostuda, pracovní kolektiv mě odsoudí, do pracovní knížky mi zanesou důtku, seberou mi prémie, dovolenou dostanu až v listopadu. Když ale budu v hledišti, bude všechno v pořádku! Věnuju se přece umění…“ Zpoza rohu se vykutálely rudé šaty s Potapovem. Ten si nenápadně utíral ulepené prsty do kalhot, šaty se snažily pochopit účes prodavačky Světly. „Je to tam ten?“ kývla hlavou uvaděčka. „No dobře, vy nešťastníku, tak si jděte.“ Ta dobrá duše otevřela dveře. Sogrin tupě zíral na sbor venkovských děvčat na scéně. A uviděl Taťánu. Opera, to je celé město s vlastními ulicemi a domy, zákony a pravidly. Neviditelná opona jako hradní příkop odděluje divadlo od města, stejně jako ta viditelná odděluje jeviště od diváků. Hrad vysoko na skále je připraven na nájezd nepřátel. Vrata na závoru, zvednout most a nachystat rozžhavenou smůlu! Před třiceti lety byla budova divadla natřena na světle modro. Sogrinovi se líbil starý háv divadla, nový se mu zdál být příliš mdlý. Jako by zešedivěl, stejně jako zešedivěl sám Sogrin. Doslova jako by vybledl v kulisách nového života, které nemilosrdně mísily ve městě
AKR_Matvejevova_blok_TISK.indd 11
16.3.2018 21:20:22
všechny barvy: jako kdyby pomatený umělec dal dohromady nebeskou modř s nafialovělou červení neónových vývěsních štítů, smíchal sněžnou bělobu se špinavou sépií výfukových plynů… Sogrin o sobě jako o umělci už dávno neuvažoval, pouze barvy ho mučily stejně silně jako zamlada. Démoni barev se objevovali nezávisle na jakémkoli jeho přání, nerodili se v podzimním listí a na nebi, ale jednoduše ve vzduchu a z ničeho. Dar, kterého se Sogrinovi dostalo, se ale stejně neproměnil v talent a ke stáří z něj zbyly už jen útržky a cáry. Křivé pruhy barev na dlani, rozteklá, plačící paleta. Dar Sogrinovi nepřinášel radost, naopak ho mučil, jako kdyby nosil náklad, hrb, tíhu bez jakékoliv naděje, že ji jednou setřese. Sogrin se změnil, město se však změnilo ještě víc. Okázalá auta — „dřív jich tolik nebylo,“ brblal Sogrin. Svítivé, bujaré reklamy nabízely Sogrinovi módní vybavení domácnosti, založení spořicího účtu v bance nebo zájezd na daleké ostrovy. Jako spotřebitel se Sogrin ve svém vývoji zastavil. Musel najít Taťánu.
AKR_Matvejevova_blok_TISK.indd 12
16.3.2018 21:20:22
AKR_Matvejevova_blok_TISK.indd 192
16.3.2018 21:20:32
Obsah Část první Trubadúr Lovci perel Prubířský kámen Dítě a kouzla Poprask v opeře Prima la musica e poi le parole Falešná prosťačka Prorok Bílá paní Dcera pluku Škola zamilovaných Bohéma Nápoj lásky Představení o duši a těle Divadelní ředitel
AKR_Matvejevova_blok_TISK.indd 193
16.3.2018 21:20:32
Část druhá Síla osudu Lidský hlas La sonnambula Bitva u Legnana Chytračka Takové jsou všechny Favoritka Bludný Holanďan Hodná dceruška Orlí plémě Žebrácká opera Ohnivý anděl Raffaello Li zite ‘n galera Evžen Oněgin
AKR_Matvejevova_blok_TISK.indd 194
16.3.2018 21:20:32
AKR_Matvejevova_blok_TISK.indd 195
16.3.2018 21:20:32
AKROPOLIS
Práce s chybami je jednou z nejznámějších a nejoblíbenějších novel ruského spisoJurij Poljakov vatele Jurije Poljakova (* 1954). V Sovětském svazu byla poprvé vydána už v roce 1986 a záhy se dočkala úspěšné filmové adaptace. Hlavní hrdina knihy, novinář Andrej Petrušov, se po svém propuštění z novin nečekaně a neplánovaně stane učitelem ruštiny na základní škole. Rázem začíná odhalovat ty nedostatky školního života, o kterých se běžně nemluví – a o kterých je možná lepší vůbec nevědět. Ať již je kulisa kriticky perestrojková nebo politiky prostá, hlavní roli v deziluzivní novele sehrávají konflikty v učitelském sboru, nerovný boj s ambiciózními a kariéristickými rodiči i na druhé straně proniknutí do rozervaných duší jejich náctiletých potomků. V případě sympatického sebeironického melancholika Petrušova se přidává i snaha o získání náklonnosti mladé kolegyně a v neposlední řadě také pátrání po tajemném ztraceném románu. Během pololetí stráveného za katedrou se přesvědčí, že mnohé chyby a omyly, kterých se v životě dopouštíme, jsou mnohem závažnější než ty ve školních diktátech. A jejich náprava není zdaleka vždy snadná… Dílo pobaví každého, kdo někdy stanul za či před katedrou, jedno z které strany a v které době. – Kniha vychází za podpory moskevského Institutu překladu.
AKR_Matvejevova_blok_TISK.indd 196
16.3.2018 21:20:32
AKROPOLIS
Neopětovaná láska, ale i vidina lepších zítřků, láska, v níž je také místo pro bolest, omyly a neporozumění – to vše jsou témaViktoria Tokarevová ta knižního výboru z povídek ruské spisovatelky Viktorie Tokarevové (* 1937). V její realisticky psychologické tvorbě, která se již stala součástí fondu klasické ruské literatury dvacátého století, nechybí místo pro humor a ironii, lásku a smrt, překvapivé zvraty a především prostor pro rozbor protichůdných vztahů mezi mužem a ženou. V každé z pěti povídek se autorčiny literární postavy potýkají s každodenními problémy, starostmi a radostmi všedního dne. Zápletky však nepřekypují únavným sentimentem, jak by se mohlo na první pohled zdát – mnohdy se v nich objevuje láska bez příkras, mnohdy přecházející z groteskní roviny v mrazivou vážnost a balancující na hraně tragického a směšného. Konec příběhu autorka často ponechává otevřený a opouští své hrdiny na rozcestí před těžkou životní volbou, čímž dává čtenáři prostor pro vlastní interpretaci postav a jejich osudů. Povídkám přitom nechybí ani kritický podtext břitce komentující období končící sovětské perestrojky. V tom všem spočívá tajemství jejího čtenářského úspěchu napříč generacemi. – Kniha vychází za podpory moskevského Institutu překladu.
AKR_Matvejevova_blok_TISK.indd 197
16.3.2018 21:20:33
Záhadná smrt devíti mladých studentů ze Sverdlovsku lidem už přes padesát let nedává spát. A když mladá jekatěrinburská spisovatelka jednoho dne skrze kukátko na chodbě uvidí skupinku lyžařů, ještě neví, že ďatlovovskou badatelskou horečkou brzy onemocní i ona. Když zemře její soused, do rukou se jí dostane fascikl dokumentů o pátrání po výpravě Igora Ďatlova, která se v zimě roku 1959 vydala na túru po Severním Uralu – a nikdy se odtud nevrátila. Anna se do dokumentů se zápalem noří a spatřuje v nich šanci na novou knihu, která by konečně prolomila ledy její tvůrčí krize. A tak se minulost setkává se současností, suchá fakta s obyčejným, civilním příběhem osamělé, rozvedené spisovatelky. Protokoly, pitevní zprávy, přepisy výslechů a další archiválie na stránkách knihy jsou však zcela reálnými dokumenty z jekatěrinburských archivů i pozůstalosti obětí a předkládají tak čtenáři jedinečný soubor původních informací o tragédii, která v padesátých letech zasáhla celý Sverdlovsk (nynější Jekatěrinburg) a svými nevyjasněnými okolnostmi zasela zrnko nespočtu konspiračních teorií. – Kniha vychází za podpory moskevského Institutu překladu.
AKR_Matvejevova_blok_TISK.indd 198
16.3.2018 21:20:33
Najít Taťánu Anna Matvejevová
Vydal Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2018 jako svou 367. publikaci Překlad Zdeňka Vychodilová Redakce Milena Machalová Grafická úprava, obálka a sazba písmem Palatino Lukáš Fairaisl Tisk Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín Vydání první, 200 stran, TS 13. ISBN 978-80-7470-189-4 Doporučená cena včetně DPH 235 Kč
AKR_Matvejevova_blok_TISK.indd 199
16.3.2018 21:20:33
Anna Aleksandrovna Matvejevová (1972, Sverdlovsk) je ruská spisovatelka, redaktorka a žurnalistka řadící se k uralskému magickému realismu. Ve svém rodném městě vystudovala žurnalistiku a v letech 1997 a 1998 vyhrála literární soutěž časopisu Kosmopoliten. Její díla vyšla jak v časopisech (Ural, Novyj mir…), tak knižně již v devadesátých letech a byla přeložena do několika jazyků. Matvejevová byla opakovaně nominována na Velkou ruskou cenu. Česky se jako první objevují její díla Najít Taťánu a Ďatlovův průsmyk. Anna Matvejevová žije v Jekatěrinburgu s manželem, třemi syny a kocourem.
AKR_Matvejevova_blok_TISK.indd 200
16.3.2018 21:20:33
Novela populární současné ruské prozaičky Anny Matvejevové, autorky bestselleru Ďatlovův průsmyk, zavádí čtenáře do zákulisí provinční operní scény. Střípky vnitřního světa malíře Sogrina se proplétají s životními epizodami jeho celoživotní lásky Taťány. V detailních popisech každodenní všednosti se čtenář jakoby mimochodem dovídá, proč je herectví dědičnou profesí či proč bývají vztahy matek a dcer tak komplikované. Především je to ale kniha o lásce, o touze a o naději. Zpočátku útržkovité, zdánlivě navzájem nesouvisející epizody a jednotlivé postavy se postupně slévají do jednoho životního osudu. Autorka staví své vyprávění na pocitech, na atmosféře uměleckého světa, kterou díky dokonalé znalosti divadelního prostředí dokáže mistrně zprostředkovat. Zásluhu na tom, že se novela přes svou složitou stavbu čte jedním dechem, má i autorčin specifický výrazový styl plný neotřelých obrazů a metafor. Jde o citlivě a lehce napsanou prózu dotýkající se i hlubokých a věčných otázek lidské existence. Děj ústí do úlevné katarze, mnohé však zůstává nedopovězeno…
Anna Matvejevová Najít Taťánu
AKROPOLIS
Anna Matvejevová
ISBN 978-80-7470-189-4
9 78 8 0 74 701894
AKR_Najit_Tatanu_cover_TISK.indd 1
11.3.2018 4:51:01